Rozhovory s lékaři

z knihy Labyrint zdraví

MUDr. Dagmar Jandáčková

Jaký máte názor na naši medicínu?

Zlaté jádro medicíny asi 20 % z každého oboru je excelentní. Zvláště urgentní medicína, traumatologie a chirurgie jsou obory, které jsou nezastupitelné, zde se alternativní postupy příliš neuplatní. Podle mého názoru však máme velké rezervy v ostatních oborech. Klasická medicína se spíše zaměřuje na příznaky onemocnění, které "léčí" tím, že je potlačuje.

Tím se nerovnováha organismu přesouvá do jiného místa. Neléčí celého člověka jako celostní nebo čínská medicína, které hledají příčinu nemocí v energetické nerovnováze organismu. Jejím odstraněním se podpoří samoléčebné procesy těla a organismus se uzdraví sám.

Také homeopatie řeší nemoc už na energetické rovině, kdy se ještě nemusí projevovat ve fyzickém těle. Všechny tyto tzv. alternativní metody hledají příčinu nemocí, kterou se snaží odstranit. Klasická medicína používá spoustu chemických preparátů, které mají řadu nežádoucích účinků, zatěžují játra, ledviny a tím oslabují velkou regenerační schopnost organismu.

Jak by podle Vás mělo vypadat zdravotnictví?

Myslím si, že odpovědnost za své zdraví by měl každý převzít sám, a ne ji delegovat na lékaře. Ti jsou pak přetížení a nemohou se věnovat pacientům tak, jak by oni potřebovali. Často už jen to, že je někdo vyslechne a promluví si s nimi o jejich problému, dost pomůže. Zaměřila bych se zejména na prevenci, zdravý životní styl, správnou stravu, pohyb, pozitivní myšlení. Tím se dá spoustě problémům předejít. Využívala bych více diagnostických metod jako je reflexologie, kterými se dá odhalit už dispozice k onemocnění a nemoc ve stadiu, kdy si ji člověk sám ještě ani neuvědomuje. Například reflexní terapie je účinná metoda, která dokáže organismus vyladit. Každý orgán má svou reflexní plošku na povrchu těla a tím, že se ta ploška masáží stimuluje nebo zklidňuje, tím se ovlivňuje i orgán sám. Chemické léky, které jsou tělu cizí, bych se snažila nahradit bylinami nebo homeopatiky.

Jaký má podíl na nemoci strava?

Strava je velmi důležitá. Není jedno, co člověk konzumuje, ale záleží i na tom kdy a jak to konzumuje. V dnešní době není snadné zdravě jíst. Potraviny jsou z velké části změněny zpracováním a přidáváním různých konzervačních látek, stabilizátorů, dochucovadel a barviv. Zejména děti jsou vůči toxickým látkám v potravinách citlivější a zvyšuje se podíl alergií, kolitid a autoimunitních nemocí. Je důležité mít v pořádku tlusté střevo a gastrointestinální trakt, pak je dobrá i imunita. Říká se, že smrtelné trias je bílý cukr, bílá mouka a chemické léky.

Co dělat, abychom byli zdraví?

Zdravě jíst, spát, pohybovat se a pozitivně myslet. Pozitivní myšlení je velmi důležité. Je třeba se soustředit na to, čeho chci dosáhnout, definovat si zdraví a vizualizovat si tento stav. Tím dostane podvědomí jasný signál, na kterém pak pracuje. Hypothalamus pak vytváří neuropeptidy látky, které očišťují buňky a jejich receptory od negativních informací.

Síla myšlenky je velká a tím, že člověk na nemoci myslí a neustále o nich mluví, si oslabuje samoléčebné mechanismy těla. Je třeba si uvědomit odpovědnost za své zdraví, že jsem to já sám, kdo si může nesprávným způsobem života přivodit onemocnění. Lidé většinou předávají zodpovědnost za své zdraví do rukou lékaře a očekávají, že on to za ně vyřeší, že dostanou zázračnou pilulku, která je vyléčí. Tím se dostávají do postavení nesvobody, kdy své zdraví dávají napospas farmaceutickému průmyslu, jehož cílem není člověka uzdravit, ale získat co největší trh pro své produkty.

Jaký máte názor na alternativní medicínu?

Alternativní medicínu preferuji především proto, že se zaměřuje na příčinu onemocnění, kterou se snaží odstranit, organismus uvést do rovnováhy a tím podpořit jeho samoléčivé schopnosti. Velmi důležitá je i rehabilitace a její různé směry, jako například osteopatie, Dornova metoda a jiné. Tyto metody se snaží odstranit bloky v páteři, které brání k toku energie k orgánům a systémům. Také i zablokovaná páteř může být příčinou nemoci. Tak jak lidé chodí pravidelně k holiči, měli by chodit ke svému osteopatovi a pečovat o svoji páteř.

Dott. lan Sulla

1. Dějí se nám věci na základě náhodných událostí, nebo každá událost má svůj význam a děje se nám z nějakého důvodu, nebo nám snad má něco naznačit?

Všechno, co se nám děje si zasloužíme a náhoda neexistuje. Pokud bychom brali náhodu jako faktor, který může ovlivňovat náš život, pak by neměl smysl celý Vesmír. Náhoda je naprosto vyloučená. Jediné, co můžeme udělat je, řídit náš život svojí myšlenkou, protože to je ta aktivní interakce. Lidé nevědí, že vše negativní, co se jim děje, mohou ovlivnit svým myšlením a posléze skutky. Náhoda neexistuje. Jsou pouze výsledky myšlení a činnosti jednotlivce. Logicky zpětně jsme atakováni situacemi, které tímto vytvoříme.

2. Co je to myšlenka?

Z hlediska molekulární imunologie je myšlenka stav sekvence neboli uspořádání aminokyselin, které byly vyvolány převážně v hypothalamu a v limbickém systému, odkud jsou potom ve formě takzvaných neuropeptidů transformovány do mozkové kůry. V mozkové kůře vytvářejí interakce imunologické a chemické, které potom rezultují v naši činnost. Každá myšlenka má zdroj v emoci čili v pocitu a teprve potom následuje rozum. Říká se, dvakrát si to rozmyslete, než něco řeknete. Já místo toho říkám: "Dvakrát si to prociťte, než něco řeknete, zda to, co chcete říci je v souladu s Vámi, nebo se situací, kterou tím chcete řešit."

3. Můžeme silou myšlenky ovlivnit zdraví, úspěch?

Myšlenka je nejsilnější moc ve Vesmíru. Můžeme s ní ovlivnit úplně všechno. Jak budeme vypadat, jak budeme žít, jak se budeme cítit, jaké budeme mít kolem sebe vytvořené prostředí a hypoteticky i ten úspěch. Ovšem musíme si říci: "Co je úspěch?" Pro někoho je to třeba dosažení rovnovážného vztahu v partnerském vztahu, pro někoho to může být výhra v loterii atd. Můžeme dosáhnout toho, co nás uspokojí, po čem toužíme. Musíme ovšem vědět, po čem toužíme. Problém mnoha lidí je, že chtějí být šťastní, úspěšní a přitom nevědí, co ten úspěch pro ně znamená a co znamená to štěstí.

4. Jak máme myslet na zdraví?

Musíme myslet, že jsme zdraví, a ne že spějeme ke zdraví. Být zdravý znamená hned teď a tady. Hypothalamus a limbický systém nezná časoprostor a nezná posun v tom, aby si říkal, dnes jsem zdravý a zítra nebudu zdravý. Hypothalamus zná pouze jsem zdravý, nebo nejsem zdravý. Pokud se chcete uzdravit, první věc je ta, že tušíte, domníváte se, že někde na Vaší cestě může být stav zdraví. Až ho uchopíte, začínáte se léčit. Vaše cesta je, že se cítím být zdravý a mám pancéřovou stěnu proti všem lékařům, kteří mi tvrdí, že můžu mít problém.

5. Za jak dlouho dokážeme změnit myšlenku a přijmout ji za vlastní?

Myšlenku můžeme změnit zhruba za tři měsíce. Je to vázané na to, že synapse, které tam jsou vytvořené během několika let, se nerozpojí přes noc, protože to by se člověk dekomponoval psychicky. Člověk musí prožít zhruba tři cykly nových kmenových buněk, které se rodí v kostní dřeni, aby přijaly změnu na své receptory, která vychází právě z emocionálního centra, což je limbický systém, tedy z hypothalamu. Pokud ovšem meditace, modlitba nebo cokoliv jiného je skutečně prožitkem. Nemá cenu jít do kostela a odříkat modlitbu, kterou necítím. Má cenu jít do lesa, obejmout strom a říct to, co cítím. V tomto okamžiku můžeme očekávat, že 90 dnů je takové absolutní minimum pro to, aby se synapse předělaly a vytvořil se nový systém.

6. Může se člověk naučit být pozitivní a jak se to naučí?

Pochopitelně, je to možné, ale je to asi ta nejtěžší věc, kterou na této Zemi člověk má. Pokud je narozen jako negativní nebo do negativního prostředí, tak je to strašně těžké, aby si představil to, co je pozitivní. V okamžiku, kdy se člověk narodí barvoslepý, tak mu těžko popíšeme, co má dělat, aby viděl barvy, nebo jak barvy vypadají. To je velmi těžké vysvětlit, že se na věci může dívat pozitivně. Ale pochopitelně to možné je. Zažil jsem mnoho případů, kdy motiv k tomu být pozitivní, byla právě ta choroba.

7. K čemu je dobrá vlastní síla?

To je jako vlastní život. Je to dobré k tomu, aby nás to vedlo a udržovalo v aktivitě. To znamená, každý člověk disponuje určitým potenciálem energie. Síla je přímo úměrná takzvané frekvenci, dá se dnes změřit a zvážit. Jsou na to různé metodiky. Duchovní literatura hovoří o auře, která se dá rovněž měřit podle barvy a frekvence, nakolik má člověk sílu vnitřně dostatečně vyladěnou. Některý jogín má tak silnou auru, že Vám přeformuje receptory. To jsou ty momenty, kdy s ním sedíte ve stejné místnosti, neděláte vůbec nic a povídáte si třeba o počasí. Najednou Vám například zmizí vyrážka.

8. Pozná mozek, co je skutečnost a co ne od představy?

Ne. Mozek nerozlišuje skutečnost a představu. Limbický systém nemá časoprostor. Mozku je jedno, zda informace přišla k z hodnocení ze senzorických orgánů tím, že jsem se dotknul, viděl, cítil, vnímal dotekem nebo jestli všechny tyto senzorické informace jsou zprostředkovány jenom naší imaginací. To je právě strašně důležité pro terapii k uzdravování. Pacientům říkáme: "Musíte si dávat před sebe obraz například zdravých jater, jak vypadají, teď se s nimi těšit, že jsou nyní růžové, krásně křehké a tato imaginace vytvoří játra taková, jaká si je představujete. Nedbejte na katastrofické informace, katastrofické vzorce, které Vám medicína dává, ale dbejte na to, že jste zdraví. Máte-li myšlenku, že jste zdraví, pak se uzdravíte."

9. Znamená to, že kdybychom měli pod kontrolou své myšlení, všichni bychom měli své zdraví, nejen zdraví, ale i celý život pod kontrolou?

Naprosto. Když kontroluji myšlení, kontroluji nejenom své zdraví, ale všechno, co je v mém okolí. Pochopitelně záleží, jak myšlení kontroluji. Z hlediska principu pohledu nebo postoje, to znamená, že si musím vytvořit záměr - co chci v životě dosáhnout. K tomu musím zaujmout postoj. Buď mám postoj poraženecký nebo tvůrčí (postoj vítěze). Prapůvod poraženeckého postoje velmi často pramení z rodiny. Například u nás se nosí neštěstí, Ty ho budeš mít také, zvykni si na to. Nebo, dědeček byl chudý, já jsem byl chudý, Ty budeš také chudý. Další zdroj poraženeckého postoje bývá velmi často ve vzdělávacím systému. Ten mnohdy záměrně vychovává slabé, poraženecké jedince. Člověk, který chce vzít život do svých rukou, má tvůrčí postoj. Musí většinou opustit všechno, co v něm evokuje poraženecké myšlení, mnohdy i vlastní rodinu a jde si vlastní cestou.

10. Má význam mít cíl?

Význam to má z hlediska, že cílem formuje člověk sám sebe. Není to bezpodmínečně nutné, protože člověk může žít v radosti sám se sebou a nad sebou.

Celá řada jogínů žádný cíl nemá. Těší je, že jenom jsou. Nemají cíl, nepotřebují ho. Těší se z vývoje, z poznání a nemusí to nikam vést. V západní společnosti jsme orientovaní na celkovou globalizaci. Vždycky musíme jít odněkud někam, a přitom zapomínáme pro jistotu na sebe, abychom byli lépe manipulovatelní.

11. Lidé, co nemají cíl a nic jim nečiní radost, nic je nebaví, je možné říci, že bývají častěji nemocní?

Ne jenomže bývají častěji nemocní, ale bývají dokonce fatálně nemocní. Pro každého člověka je nesmírně důležité, že vnitřní život musí mít nějakou stimulační rovinu. Jediná stimulační rovina v životě je radost. Děláme něco proto, abychom se uspokojili. Pokud není žádný motivační prvek, jsou tací lidé častěji nemocní.

12. Máme vždy volbu ve všem?

Máme volbu naprosto ve všem.

13. Uvědomují si lidé odpovědnost sami za sebe?

Myslím, že velmi málo. To je katastrofa tohoto tisíciletí. Osobní odpovědnost mají lidé pouze v konglomeračním větším celku. Všechna neštěstí, špatné věci, které se lidem dějí, jsou dávány do kolektivní viny. Málo kdy je člověk schopen přiznat, že za to, co udělal špatně, je vinen pouze on.

14. Jsou lidé v dnešní době svobodní, samostatně uvažující?

90 % populace západního světa není schopna uvažovat samostatně. Lidé uvažují ve vzorcích a rovnicích, které jim dává rodina, takzvaná rodina, takzvaná škola, takzvaná socio-ekonomická struktura.

15. Snaží se nás sdělovací prostředky informovat pozitivně a pravdivě?

Je to přesně naopak. Všechny sdělovací prostředky jsou v rukou několika málo jedinců nebo vlád, kteří pochopitelně musí ovlivňovat populaci ve smyslu toho, co chtějí a toho, co potřebují. Myslím si, že tam není pravda, ani objektivnost, ani nutnost informování o tom, co se ve skutečnosti děje.

16. Může si každý rozhodnout o svém životě, jak bude žít, nebo o tom rozhoduje někdo jiný?

Principiálně si o tom může rozhodnout každý sám, ale je to velmi těžké. Pokud člověk nemá možnost udělat rozhodnutí sám za sebe, to znamená osvobodit se od všech souvislostí, tak nikdy svobodný není. Nebo je svobodný v rámci mezí. Osvobodit se lze, vyžaduje to vysokou energii a vysoké sebevědomí.

17. Mohou nás slova z dětství ovlivňovat i v dospělosti?

Naprosto. Slova z dětství, vzorce chování a myšlení z dětství nás utváří nejenom v dospělosti, ale formují celkový styl našeho života, a to neuvěřitelně až do pozdního věku. Třeba někdo v 60. letech stále jedná na základě principu svého vzorce, který mu tam nasadila třeba babička. To je neuvěřitelné, jak hluboce nacházíme u pacientů vzorce chování a myšlení, který vytvořila jejich výchova díky verbalizaci některých postojů. Dostat to z toho člověka je potom skoro již nemožné.

18. Rozhodujeme o délce života?

Rozhodnutí, jak dlouho chci žít je zbytečné, je-li náš genetický kód postaven tak, že může nést informaci až do 120 let.

19. Máme předem spočítané, že budeme mít určitou nemoc?

Genetika ohledně chorob je relativní, protože další kacířská myšlenka o genetice je, že neseme pochopitelně genetický kód. Žádný gen, žádná genová informace se nespustí, pokud nedojde k souladu s takzvanými vnějšími vlivy. Vnější vlivy jsou mimo jiné ty toxické znečištěné ovzduší, kumulace toxických látek v těle, ale hlavně je tam toxická myšlenka. To znamená podívej, my jsme byli všichni tlustí, tak Ty musíš být také tlustý, vždyť máš na to gen. Nebo všichni z naší rodiny umřeli na infarkt, Ty na tom budeš určitě stejně. Pokud je člověk již takto naprogramovaný, gen se skutečně spustí. Zatímco člověk, který vůbec neví, jaké má geny, není zatížen tím, že by mu někdo říkal, co měli v rodině, zda babička měla rakovinu jater nebo ne. Gen při veselé mysli, což je půl zdraví a pestré stravě, což je ta druhá polovina zdraví, nemusí nikdy nastat. To je na tom velmi zdrcující, protože se rozjel nyní byznys s kompletním genetickým vyšetřením. Kdyby mi někdo řekl, že mám gen, který mi v 60 letech spustí rakovinu tlustého střeva, tak si nedovedu představit, jak bych na to mohl nemyslet. Tím lidé vyřknou nad sebou nepřímou popravu. Myšlenka je již nastavená a ta spouští takzvaný epigen. Přes epigen se aktivuje gen a už to jede. Zatím co to člověk neví, nikdy tu rakovinu nedostane. Lidé, co mají informaci, se do ní stylizují. Pokud je gen velmi silný, tak bych řekl, že způsob života, životosprávy, taková formace jednotlivých genetických informací a jejich aktivace záleží potom pochopitelně i na toxickém poškození.

20. Dokážeme si vypěstovat za nějakou dobu z negativního emocionálního zážitku nemoc?

Naprosto jednoznačně. Apeloval bych na to, aby lidé byli velice opatrní na to, jakým způsobem myslí, protože si nikdo neuvědomuje, jak mnoho si může ublížit. Celý vzestup autoimunitních chorob, které vidíme v celém světě, je právě tou disharmonií a negativním myšlením. Vždycky jsou tři měsíce krizové pro to, aby se něco stalo. A to buď v pozitivním nebo negativním. Změna na molekulární úrovni je zhruba za 3 až 6 měsíců, změna na buněčné úrovni je zhruba rok až tři. Musíme myslet zhruba rok až tři negativně, než se nám to projeví na jednotlivých orgánových strukturách a tady je ještě důležité, že všechny vyšetřovací metody jsou dnes postavené až na rozlišovací buněčné schopnosti. To znamená oni nehodnotí žádnou strukturu, která vede ke změně funkce buňky a tam je právě zakopán pes časné diagnostiky.

21. Je možné říci, že ženy, které se trápí, mají více cysty?

Ano. Každé utrpení přináší dříve, nebo později somatickou změnu. Somatická změna se projevuje tak, že stresové hormony ovlivňují receptory jednotlivých orgánů. U žen jsou to zpravidla prsa nebo děloha, což je principiálně ženský orgán. Pokud stresové hormony nasednou na receptory jednotlivých orgánů, tak se tam vytváří protilátky. Protilátky stoupají, až dojde k proliferaci množení buněk. Nemnoží se již jako hezké činorodé, ale jako buňky degenerované. Z toho potom rostou cysty a ve finále nádory. Můžeme říci, že každá opakovaná tvorba cyst, která je způsobená bolestí nebo psychickým stavem, je vždycky řešitelná vnitřním postojem. Tím se toho můžeme zbavit. Psychická bolest je daleko nebezpečnější a zákeřnější než fyzická bolest.

22. Nemoc je pouze nemoc, nebo k nám nemoc promlouvá?

Vždy k nám promlouvá a vždy nám chce něco říci. Nemoci nám předávají zprávu a také naznačují, jakým způsobem dosáhnout harmonie. To pro nás může být obtížně pochopitelné u nemocí jako je rakovina, roztroušená skleróza, které jsou spojeny s utrpením a špatnou prognózou. Neexistuje nemoc, která by neměla příčinu nějakého sdělení nebo důvod, a to dokonce i traumata. Dokonce autonehoda je stav nemoci. To znamená, jestliže nejsem soustředěn, nebo vytvářím kolem sebe negativní auru, pak se negativní energie z hlediska kvantové fyziky spojuje se situacemi, které nás navádí do stejné negativní energie. V ten moment se vytvoří situace, která chce tu negativní energii vybít. Vybije ji krátkodobě, to znamená úrazem. Tím negativní energie předala sdělení, co by z toho člověk měl pochopit. Jsme tady proto, abychom se měli dobře, abychom se radovali. Pokud z toho něco chybí, tak vždycky je člověk ohrožený, že se mu něco stane. Pochopitelně lidé, kteří nejsou pokorní, jsou tomu daleko více vystaveni. Bývá u nich potom vytvořen kumulativní efekt, dlouho nic a potom přijde ohromná katastrofa.

23. Nemoc je první znak nebo druhý?

Nemoc není první, ani druhý znak, ale až třetí, čtvrtý, pátý znak. Každá nemoc, každý nesoulad našeho fyzického bytí s bytím duchovním se projevuje v mnoha drobných náznacích. Pokud je náznak dostatečně včas rozpoznán, člověk přijme varování včas, má možnost chorobu zastavit. Pokud ne, tak se úplně projeví. Varovacích znaků předtím, než se cokoliv stane, je celá řada. Takový typický varovný znak je bolest na hrudi. Všechno mě to tady bolí, svírá, může to být velmi zásadní projev stresu, který člověka varuje předem. Žádný stres, žádná nemoc nezačne přes noc. Náhlý smrtelný infarkt je kumulací dlouhodobého stresu, neštěstí a přetížení.

24. Jsme vůbec schopni vytvořit svojí myslí nemoc, může se projevit na fyzické úrovni?

Ne, jestli jsme schopni, zodpovídám, jsme 100 % odpovědni za každou nemoc, která nás potká, protože myšlenka udělá přesně to, co jí řekneme. Takže když je někdo dlouho negativní, myšlenka si řekne: "Když chceš, tak tě zničím!"

25. Jaký může být základ vzniku u autoimunitních onemocnění?

Rozdíl mezi tím, co vnitřní síla vyzařuje a co člověk dělá, může způsobovat chronické nebo autoimunitní choroby. Člověk dělá, co nechce, přesto se do toho stylizuje. To znamená, že vnitřní sílu obrací proti sobě, a tak vzniká typické autoimunitní onemocnění. Můžeme tedy říci, že každá autoimunitní choroba od revmatické artritidy, roztroušené sklerózy, má vždy základ v nesouladu svého energetického pole se svým fyzickým polem. Práce na sobě samém je to nejtěžší, co myslící člověk může dělat. Je to boj se sebou samým.

26. Jaký je poměr na uzdravení - fyzická rovina a duševní rovina?

Vždy je prioritní duševní, protože fyzická následuje duševní. Není stav, kdy by fyzická ovlivnila duševní primárně. To znamená, napřed já se musím chtít uzdravit, pak se uzdravím!

27. Má nemoc spojení s duší?

Naprosto. Elementární projev choroby duše se později manifestuje v těle. Duch, který chce, aby se něco změnilo, toho dosahuje mimo jiné tedy nemocí nebo změnou, která v životě jedince probíhá.

28. Příklad leukémie, jaká je zde spojitost s duší?

Leukémie, jako každá jiná nemoc má spojitost s duší. U leukémie je to nejmarkantnější. Říká se, že sídlo duše je v kostní dřeni. Sídlo duše je mezi třetí a čtvrtou komorou, což přesně odpovídá hypothalamu. Uznává to snad i oficiální medicína, že zde je klíč k existenčnímu bytí nebo k životu. Všechny choroby, které jsou spojeny s problémem v kostní dřeni, mají naprosto jasný duchovní základ ve smyslu potlačení nějaké funkce, potlačení touhy a podobně.

29. Proč je rakovina stále nevyléčitelná choroba?

Vzhledem k tomu, že je rakovina považována za poruchu organickou, ne duchovní, tak všechny směry výzkumu léčení jdou po úrovni buněčné, nikoli po úrovni duchovní. To znamená, dnes se prakticky nikdo neptá nemocného rakovinou: "Kdy to začalo, co se stalo, čím se trápil, proč destrukční proces začal." Nikdo mu trauma, které získal například smrtí své dcery, smrtí svého psa nebo neúspěchem svého syna na škole, neřešil. Pochopitelně prostředky typu chemoterapie, radioterapie, léčí pouze následky emocionálního rozhodnutí se zničit. Každá rakovina je jako by dobrovolná sebevražda, které se snažíme zabránit způsobem mechanistickým, nikoliv biologickým nebo duchovním. O duchovním nemluvím vůbec, protože to není akceptabilní v medicíně, ale biologický by měl být a ten je možný a jsou vlaštovky, že biologická léčba u lidí začne.

30. Rakovina a vliv kyselého prostředí?

Každý pacient, který má autoimunitní dlouhodobou chorobu, má převážně organismus v kyselém prostředí. Staročeské přísloví, kdo byl naštvaný, byl kyselý, platí velmi přesně. Jakákoliv agresivita, nenávist, žárlivost, zloba, vyvolávají kyselou reakci. Pokud odstraníte tyto emoce a odstraníte všechny kyselinotvorné produkty ve své stravě, jako je bílý cukr, bílá mouka, sirupy, slazené limonády apod., pak máte velkou šanci se uzdravit. Už jenom posunem prostředí z kyselého do zásaditého odstraníte celou řadu imunitních reakcí, které jsou blokovány. Broisovy diety zamezují příjem tuhé potravy v průběhu 42 dnů. Jsou přesně rozepsány struktury extraktů bylinných šťáv a zeleninových šťáv, které jsou všechny zásadité a umožňují člověku převést fázi kyselou na zásaditou. To může vyústit až k úplnému uzdravení.

31. Jak vznikají mozkové nádory?

Mozkové nádory jsou vynikající demonstrací nesouladu mezi rozumem a duší. Každá duše chce mít svoji cestu a svůj rozvoj. Vzhledem k tomu, že náš rozum, který má v sobě vzorce chování a vztahy, které nejsou jemu vlastní, vytváří tenzi a napětí mezi limbickým a frontálním systémem. Pokud tato tenze trvá déle než několik let, může dojít k vytvoření nádoru, protože nesoulad mezi vědomím a podvědomím rezultuje v destruktivní mechanismus, který vyvolá nádor. Žádný neurochirurg, který operuje nádor, se nezeptá: "Proč jste se cítil tak jak jste se cítil, jak jste se k tomu dostal a co byla ta problematika?" Pokud nemáte v sobě žádnou duchovní neshodu, nebudete mít mozkový nádor.

32. Je příprava myšlení pacienta na léčení důležitá?

Naprosto. Pokud není pacient uvědomělý, léčba má pochopitelně podstatně horší výsledky. Pokud ovšem můžeme mluvit o nějakém výsledku. Pokud se člověk nebude cítit, že je zdráv, tak léčba může trvat i 10 let. Nikdy to nebude v té rovině, aby jeho limbický systém přestal špatné informace vyrábět.

33. Reagují buňky našeho těla na naše pokyny?

Pochopitelně. Jestliže máme propojení periferie s centrem, tak každá buňka reaguje instantně. Proč, když je někdo čestný, zalže a ve vteřině zrudne? Tak odkud by to bylo, kdyby buňka nereagovala na náš povel? Podvědomý povel, to je na tom to nejdůležitější. Když jsme vychováváni v pravdě a máme zalhat, tak to ani neumíme. Buňka musí reagovat na emoci. Nejsme schopni vytvořit emoci lži, když se člověk za něco stydí. Někdo Vám řekne: "Vy máte křivý nos a v tu ránu zrudnete." Každý psychický stav má odpověď ve velikosti rozšíření zorniček. Toho využívali dávno obchodníci s drahými kameny. Dívali se ženám do očí, a když viděli, že se jim rozšířily zornice (emocionální hodnota výrobku), velmi zvyšovali cenu výrobku. Věděli, že ji dostanou. Když si budete kupovat šperky a drahé kameny, mějte vždy černé brýle.

34. Může se nemoc po léčbě vrátit?

Pokud člověk bude zastávat stále stejný postoj, tak se vrátit může. Mnohokrát jsme měli, že člověka vyléčíme a on přestane mít manipulační schopnost na své okolí a v ten moment situaci bude zvracet, aby zpět získával manipulativní aspekt. To bývá velmi časté. Lidé se nechtějí choroby doopravdy vzdát. Jsou s ní kamarádi. Lidé jsou sice uzdraveni a řeknou: "No jo a co vlastně nyní? Už se ze mě nikdo nezblázní, už nejsem nemocný, musím všechno dělat sám." Nejsou to příjemné situace. Nemocní si již zvykli, že jsou obletováni a že Lásku dostávají neustále s tou úzkostí.

35. Co je lékař dnes a ve středověku?

Lékař dnes má bohužel pouze tu funkci, že je lepším prodejcem produktů, které vyrábí celá řada nadnárodních společností. Nadnárodní společnosti uvádějí medicínské informace mezi medicínskou komunitu a ta je bez cenzury akceptuje. Ve středověku byl lékař schopen ovlivňovat život pacienta svojí osobností, znalostmi, přístupem k životu, či filozofickým postojem. Toto je u většiny dnešních lékařů zcela eliminováno. Lékař, který je takzvaně lékařsky vědecký, může předepsat pouze to, co mu bylo předáno jako informace, kterou si nemůže nikde ověřit a musí ji dogmaticky akceptovat. Pokud informaci přijme, stává se ve skutečnosti prodejcem na lepší úrovni. Pak je úplně jedno, zda člověk prodává léky nebo auto. O pozadí vzniku produktu nemá žádnou seriózní informaci a je pouze odkázán na to, co mu bylo prezentováno jako vědecká informace. Zhruba za posledních 20 let bylo asi pět zásadních soudních procesů proti vědeckým lékařským výzkumům, které dokazovaly účinnost léků, které se potom prokázaly jako smrtelné. Lékař v dnešní době nemá možnost léčit svojí osobností. Může léčit jenom jako vykonavatel cizí vůle, což nemůže fungovat.

36. Lékař - léčitel?

Podle posledních výzkumů je velmi důležité, aby pozitivní dopad osobnosti lékaře na pacienta byl hodnocen ze strany pacienta tak, že má po komunikaci s lékařem dobrý pocit. Dobrý pocit navodí člověk, který má schopnost léčit. Schopnost léčit byla vždycky spojená s edukací a erudicí ve smyslu univerzitního vzdělání. Z hlediska současného modelu toto poznání částečně padá. Kvalitní člověk, který má dostatečně silnou pozitivní energii, je schopen dosáhnout lepšího efektu než lékař, který je úzkostný, depresivní, bojácný a který v pacientovi vyvolá ještě horší změny, než měl pacient před tím, než se s ním setkal. To znamená, že člověk, který je špatně energeticky naladěn, může pacientovi racionálně špatně poradit, ale hlavně mu poradí špatně energeticky. Má-li lékař v sobě skrytou úzkost, pak tuto úzkost přenáší na pacienta. Léčitel, který v životě medicínskou školu nevychodil, ale má schopnost předat pozitivní informaci ve smyslu energetickém, takzvaném nonkognitivním formátu, který atakuje přímo hypothalamus, pak je jeho efekt daleko větší a daleko lepší a pozitivnější než od jakéhokoliv lékaře. V posledních letech se objevují lékaři, kteří se snaží tyto dvě cesty spojit. Bohužel narážejí na tvrdý odpor.

37. Je reiki měřitelná?

Podle posledních výzkumů jednoznačně ano. Pokud terapeut, který ovládá reiki, je schopen navodit zvýšení endorfinů, to znamená neurohormonů, které zvyšují analgezii a navozují stav blaženosti, můžeme jednoznačně říci, že reiki je měřitelná. Pokud máme tuto možnost, pak lze vytvořit celý systém takzvané potenciální certifikace léčitelů nebo reiki terapeutů. Oddělíme velmi přesně ty, kteří to o sobě tvrdí a ty, kteří to doopravdy dělají.

38. Má vliv na průběh léčení muzikoterapie?

Muzikoterapie je velmi důležitá. Člověk, který není schopen vnímat hudbu, má již jeden segment života velmi omezen. Protože tak, jak musíme složitou meditací dosáhnout stavu, kdy jsou naše receptory prostřednictvím hypothalamu cílené aktivity mozkové kůry a frontálního laloku ovlivněny, tak tohle můžeme obejít hudbou. Mluví se často o takzvaném Mozartově efektu. Mozartova hudba vyvolává celou kaskádu pozitivních efektů na nemocné lidi. Snižuje agresivitu, harmonizuje vztahy, snižuje úroveň vlastní manifestace autoimunitních onemocnění. Tón přímo rozeznívá, nebo aktivuje receptor v harmonickém a homeostatickém funkčním čtverci tak, aby vytvořil v organismu homeostázu, a to bez neurochemické reakce. Můžeme jednoznačně dokázat pozitivní efekt, který se somatizuje, což znamená efekt hudby lze vidět na uzdravení člověka. Netýká se to rockové hudby nebo moderních techno směrů.